V dalším díle seriálu k Mistrovství Evropy se podíváme na to, co všechno je potřeba zvládnout přímo v místě konání.

Tentokrát jsme vyzpovídali Tomáše Buriánka. Jako předseda vede Vosíme.cz Korfbal Prostějov, který v posledních letech sbírá mistrovské tituly, a zároveň má na starosti sponzoring Českého korfbalového svazu.

Při ME 2026 řeší v Prostějově partnery, organizaci i vše, co divák v hale často vůbec nevidí.

 

1.Když běžný fanoušek přijde do haly, vidí zápas, světla, moderátora a tribunu. Co všechno za tím ale muselo být hotové už dávno předtím?

To, co vidí divák na místě, je jen pomyslná třešnička na dortu – dostane ten nejlepší možný finální výsledek. V zákulisí tomu ale předcházejí měsíce neviditelné práce. Jsou to stovky hodin plánování strategií, jednání s partnery, kraji a městy, řešení smluv a rozpočtu, zajišťování logistiky pro zahraniční týmy – od ubytování přes stravu až po dopravu – a v neposlední řadě skládání celého produkčního a dobrovolnického týmu. Zkrátka musíte postavit fungující celek dávno předtím, než všechno začne.

2.Jaké jsou největší položky, které se při organizaci v hale nesmí podcenit?

Je toho spousta, ale za mě jsou to hlavně čtyři věci. Zaprvé technika v hale – když vypadne obrazovka, neslyšíte moderátora nebo zlobí internet pro stream, atmosféra jde okamžitě dolů. Zadruhé časový harmonogram, protože zápasy, pauzy i doprovodný program musí sedět a nesmí vznikat hluchá místa. Pak je to zázemí pro týmy a rozhodčí, aby měli klid a všechno po ruce, a v neposlední řadě komfort pro diváky. Nikdo nechce strávit půlku zápasu ve frontě na pivo nebo čekáním u vstupu.

3.Co je větší problém – technika, lidé, čas, peníze nebo komunikace mezi všemi zapojenými?

Jednoznačně čas. Mistrovství nás čeká už za pár měsíců a mně osobně stále připadá, jako by to bylo včera, kdy jsme o celé myšlence začali poprvé mluvit a vyjednávat základní podmínky. Čas se nám strašně krátí a termín akce se posunout nedá – všechno ostatní, tedy peníze, lidi nebo techniku, můžete v průběhu řešit a přizpůsobovat, ale datum zahájení je pevně dané.

4.Kde se podle vás nejčastěji láme rozdíl mezi akcí, která působí amatérsky, a akcí, která působí profesionálně?

Za profesionální akcí stojí především silní partneři, kteří sdílejí stejnou vizi a dokážou se pro myšlenku nadchnout. Správný výběr partnerů a dodavatelů rozváže organizátorovi ruce – získáte větší jistotu, můžete si dovolit kvalitnější prvky a máte klid, že všem zapojeným stranám záleží na špičkovém výsledku stejně jako vám.

5.Jak moc je důležité, aby hala nebyla jen sportovištěm, ale i místem, kde diváci získají zážitek?

Strašně moc. Naším úkolem není jen nabídnout náš sport jako cíl návštěvy. Chceme, aby si člověk, který přijde na korfbal, odnesl ucelený zážitek – od vstupu do haly, která ho má přivítat, přes partnerské aktivace ve fanzóně až po samotný korfbalový zážitek z mistrovství. To všechno podporují prvky, jako jsou světla, již zmíněný moderátor a DJ, ale také partneři, bez kterých by akce nemohla fungovat.

6.Co je věc, kterou divák nikdy neocení, protože ji nevidí – ale kdyby nefungovala, všimne si toho okamžitě?

Všechno to neviditelné v zákulisí. Když všechno šlape, lidé to berou jako samozřejmost a vůbec nad tím nepřemýšlejí. Ale když se zasekne vstup, vznikne zmatek v časovém harmonogramu, začne pískat mikrofon nebo nastane nějaký organizační chaos, všimne si toho každý hned v první vteřině. Právě tyhle zdánlivé „neviditelné drobnosti“ dělají ten největší rozdíl.

7.Je reálné dělat evropský šampionát v podmínkách menšího sportu bez velkého stresu, nebo je to iluze?

V našich podmínkách je to asi spíše iluze. Hodně by samozřejmě pomohlo, kdyby byl korfbal známější – odpadla by tím nutnost neustále vysvětlovat základní koncept našeho sportu. U velkých sportů přijdete za partnery a rovnou řešíte formát spolupráce. My musíme nejprve odvyprávět příběh samotného sportu, vybudovat důvěru a teprve potom představit šampionát jako takový. Děláme vlastně dvojnásobnou práci, což s sebou přirozeně nese stres, ale o to větší radost je vidět, když se to povede.