Na jaře roku 1995 se poprvé v historii české korfbalu hrálo finále nejvyšší soutěže pouze na jeden vítězný zápas. V letech předcházejících se vždy hrálo formou turnajů a o vítězi rozhodovala tabulka z nadstavby. V roce 1994 se pak finále hrálo na dva vítězné zápasy, když v Olomouci se utkaly dva suverénně nejlepší kluby té doby TKC Děčín a VKC Kolín. Po boji a vítězství 2:1 na zápasy slavil tehdy svůj třetí titul v řadě VKC Kolín.

Rok 1995 pak přinesl revoluci, když vedení Českého korfbalového svazu rozhodlo, že o vítězi rozhodne jediné utkání po vzoru velkého nizozemského finále v hale Ahoy. Do finále se roce opět probojovala družstva VKC Kolín a TKC Děčín a vedení obou klubů využilo možnosti tehdejšího přestupního řádu a na finále angažovalo posily z ostatních družstev (TKC Děčín získal na finále Lenku Cihlářovou, VKC Kolín zase Martina Bittnera). První velké korfbalové finále se konalo v Praze a do haly dorazilo několik autobusů z táborů obou finalistů a atmosféra byla úchvatná. 

Obě družstva byla na finále velmi nabuzena a očekával se vyrovnaný souboj – obě měla na svých soupiskách mnoho reprezentantů, kteří se připravovali na první účast České republiky na Mistrovství světa 1995 v Indii. Zápas se hrál na 2*30minut hrubého času, jak bylo obvyklé, ale k vidění byly velmi úporné obrany, taktické tahy trenérů (A.Rőhricha na straně TKC Děčín a L.Filipa na lavičce VKC Kolín) a mnoho osobních soubojů. Utkání pískal jako hlavní rozhodčí mezinárodní arbitr Drago Sukalovský, ale po zranění ve druhém poločase musel zápas dopískat do závěrečného hvizdu Zdeněk John – a výsledek 6:5 pro VKC Kolín, který si tak připsal čtvrtý mistrovský titul.