Proč vlastně korfbal?

Od mládí jsem sportoval a toužil se stát úspěšným sportovcem. Od 10 let jsem hrál basketbal, kde jsem nakoukl i do nejvyšší československé dorostenecké soutěže, ale bylo jasné, že se svou výškou (187cm) to bude v baskebalu těžké.

V roce 1991 jsem navštívil trénink úspěšných kolínských korfbalistů. Korfbal mě uchvátil a vidina možného prosazení do reprezentace Československa mě hnala kupředu. Poprvé jsem se dostal do výběru reprezentace již v roce 1993 (v té době jsem ještě hrál i baskebal) a o směřování mé sportovní kariéry bylo rozhodnuto.

Jak daleko je od hráče k rozhodčímu? Co dají hráčské zkušenosti do vínku rozhodčímu?

V korfbalu a v českých podmínkách je to velmi blízké, protože spousta rozhodčích u nás i hraje či působí v trenérské roli. Já osobně se věnuji pískání od roku 1996 a stále i současně hraji. Myslím si, že hráčské zkušenosti rozhodčím velice pomáhají – mnohem lépe se pak dá číst hra, předvídat situace a problematické momenty.

K rozhodování mě přivedl Honza Kőnigsmark, který byl nejlepším českým mezinárodním rozhodčím s celosvětovým kreditem a který mě naučil strašně moc: pohyb, práci s píšťalkou, komunikaci s hráči, řeč těla a mnoho dalšího – byl to můj skutečný vzor.

Jaké musí mít předpoklady rozhodčí, když chce být ten nej?

Rozhodčí musí být výborně fyzicky připraven (stejně jako hráči), ale musí si uvědomit, že nikdy nevyhraje. Kromě znalosti pravidel je třeba mít i určitou míru pokory a umět si připustit a přiznat chyby, které k rozhodování patří a z nich se následně poučit.

Co to obnáší být dobrým mezinárodním rozhodčím?

Kromě kondice a znalosti pravidel je třeba být vybaven jazykově – angličtina je nezbytností. A je jasné, že je třeba mít odpískáno spousty zápasů v domácích soutěžích, protože zkušenosti ze zápasů se nedají ničím nahradit.

Jak velkou roli hrají čárový rozhodčí při zápasu?

Správný pojem není čárový rozhodčí, ale asistent rozhodčího a jeho role je velmi důležitá. Spolupráce rozhodčího a asistenta je nezbytná a je třeba se moci na svého asistenta plně spolehnout a najít společnou řeč.

Který zápas považuješ za svůj nejpovedenější?

Při zápasech jsou rozhodčí hodnoceni a získávají bodové hodnocení od delegátů, ale asi nejsem schopen ze stovek odpískaných zápasů určit ten nejlepší – nejlepší atmosféru mělo finále ME 2010 před devítitisícovou návštěvou, nejlepší korfbal byl k vidění ve finále Poháru mistrů v roce 2014, nejexotičtější a nejcennější pak asi finále Světových her v roce 2013 v Kolumbii. Před domácím publikem bych zmínil finále Mistrovství světa v roce 2007 v Brně.

Co tě čeká v blízké budoucnosti?

V letošním roce už mám za sebou finále Poháru mistrů evropských zemí, dalším vrcholem sezóny je červencové juniorské Mistrovství Evropy, kam byl za Českou republiku nominovám Ondřej Fridrich. Nominace na další akce zatím nejsou známé.

Máš nějaký rituál před zápasem? Nosíš talismana?

Jediný ritual, pokud se to tak dá nazvat, který se snažím dodržet před každým zápasem, je detailní pohovor s asistentem – v klidu, s přípravou na konkrétní hráče a situace, s dohodou o konkrétních detailech.

A co rodina? Jistě je na tebe pyšná, ale máš dostatek času na svůj osobní život?

Moje rodina mě neskutečně podporuje a musím říci, že díky jejich obrovskému pochopení, to mohu dělat a pokračovat ve své kariéře (možná až do naplnění olympijského snu v roce 2028).

Dá se korfbalem uživit?

Jednoduchá odpověď je ne. Korfbaloví rozhodčí na mezinárodních akcích si musí vzít dovolenou. Mají sice hrazené veškeré náklady, ale jinak se jedná o činnost nevýdělečnou – tedy bez odměny za odpískané zápasy.

Děkuji a přeji mnoho pěkných zápasů