Český národní korfbalový tým se ve dnech 27. 10. – 5. 11. zúčastnil devátého Mistrovství světa, které proběhlo v Číně, Shaoxingu. Cílem bylo zopakování úspěchů z předchozích Mistrovství světa a Evropy, kdy se česká reprezentace umístila na třetím místě.
Hennie Baas, reprezentační trenér z Holandska, si pro tento turnaj vybral tyto hráče: M. Bauman, L. Nasadilovou, K. Zábojovou, E. Jonákovou, M. Coufalovou, M. Jindrovou, T. Paďoukovou, P. Malačku, J. Podzemského, V. Krejčího, J. Bláhu, T. Sládka, M. Kubíčka a R. Seiferta.

V základní skupině D se postupně utkali s Katalánskem, Čínou a Walesem.

Česká republika – Katalánsko 16:21 (9:9)
Přestože Katalánci byli v naší skupině nejtěžším soupeřem, tak s nimi Češi museli hrát hned první utkání, protože pořadatelská Čína nechtěla hrát proti silnějšímu soupeři první zápas po slavnostním zahájení. Od začátku to byl velmi vyrovnaný zápas. Skóre se přelévalo a poločas skončil 9:9. Ve druhé polovině byl vidět boj o každý centimetr na hřišti a několik krásných akcí českého týmu, po kterých ovšem následovaly laciné koše v obraně. Až posledních deset minut rozhodlo. Češi začali hrát rychleji, chtěli více kombinovat, ale bohužel vysoké tempo vedlo k velkému procentu zkažených nahrávek a útoků pouze s jednou střelou. Trenér nabádal k většímu klidu a hlavně ke zjednodušení útoku, ovšem nic nepomáhalo. Katalánci chytli vítěznou vlnu a posledních deset minut vyhráli 6:1 a mohli se radovat z cenného vítězství.

Česká republika – Čína 25:16 (12:8)
Zklamání z úvodního utkání chtěli Češi přetavit v přesvědčivé vítězství proti Číně. Koncentrovaná česká obrana nepustila domácí do dvojtaktů a střela z dálky byla vesměs od čar pod velkým tlakem. V útoku si Češi zkušeně poradili s očekávanou obranou doskoku a mohli tak střílet několikrát za útok. Ovšem skóre nekopírovalo obraz hry a domácí, podporovaní tak dvěma stovkami diváků, stále měli naději na překvapivý výsledek. To však zkušený český celek nedopustil a když se nedařilo při střele z dálky, hráči utíkali do dvojtaktů nebo zahráli souhru pod košem, vzájemně se povzbuzovali, koučovali a pomáhali si. Druhá půle zápasu byla už jen potvrzením kvalit českého výběru. Např. téměř dvouminutový útok zakončený košem nebo cca 10 ubráněných útoků v 25-ti vteřinách to jen potvrdilo. Konečné skóre bylo nakonec 25:16.

Česká republika – Wales 29:4 (12:2)
Třetí den čekal na Čechy soupeř nejslabší. Hned z prvních velšských útoků bylo vidět, že nemají zbraň na těsnou českou obranu a tak bylo jen otázkou času, kdy Češi poprvé skórují. Ovšem ani dlouho trvající útoky plné šancí skóre neotevřely. Až volný hod v šesté minutě zápasu pomohl Čechům protrhnout smůlu a úspěšná zakončení se rozjela na plné obrátky. Skóre se nakonec zastavilo na úctyhodných 29:4.

Ze základní skupiny jsme se dostali do dalšího kola společně s Holandskem (dlouhodobě nejlepším celkem světa), Katalánskem a Portugalskem. K tomu, aby reprezentace mohla hrát o medaile, bylo nutné, aby Portugalci Katalánce porazili. To se ale bohužel nestalo. Španělé hráli mnohem lépe a svého soupeře ani jednou nepustili do vedení.

Česká republika – Holandsko 18:38 (9:15)
S vědomím, že boj o medaile je ztracen, se Češi připravovali na večerní utkání proti favoritovi na titul. Hned od začátku nasadily oba týmy vysoké tempo. Ovšem žádná výrazná převaha ze strany mistrů světa se nekonala. Češi si dokázali vytvářet šance na zakončení a zároveň se jim dařilo dostat soupeře pod tlak. V agresivitě a důraznosti na tom byly oba týmy stejně. Spoustu těchto soubojů posoudil rozhodčí jako faul, takže nařídil za celý zápas 15 penalt a nespočet volných hodů. 24 minut dokázali Češi držet Nizozemce na uzdě, ale úspěšnost střelby se bohužel nezlepšovala. Nicméně i potom Češi dokázali zahrát krásné akce a zejména souboje Andrého Kuiperse a Petra Malačky byly důvod, proč sledovat tohle utkání až do konce. I přes vysoké skóre v závěru zápasu – 38:18 měli čeští hráči dobrý pocit z předvedené hry a také k tomu měli pár malých důvodů. Nikdo na turnaji ještě nad Holanďany v průběhu zápasu nevedl a nedonutil holandského trenéra k time-outu.

Česká republika – Portugalsko 20:18 (12:9)
Vítězství v tomto utkání by znamenal postup do semifinálového utkání o konečné páté nebo sedmé místo. Česká reprezentace šla do vedení už během prvních sedmi minut a svůj náskok postupně zvyšovala. Největší přínos na celkovém výsledku měl Tomáš Sládek, kterému se podařilo vstřelit 9 košů. Naši svému soupeři nedali jedinou možnost skóre srovnat a až do konce utkání si svůj náskok udrželi.

Po dni volna se národní celek utkal s Ruskem. Vítězství by znamenalo boj o konečné páté místo, prohra o konečné sedmé.

Česká republika – Rusko 21:23 (13:13)
Češi i Rusové do utkání nastoupili s odhodláním hrát o konečné páté místo. Trenér českého týmu nasadil do hry pozměněnou sestavu a upozornil hráče na správnou obranu ruských útoků, kdy většina střel je vyslána od jednoho hráče. Ruští ostrostřelci se ovšem zaskočit nenechali a hned od úvodu našli svojí střeleckou mušku, když dokázali skórovat z velkých dálek a nebo když český obránce přistoupil blíže, utíkali na dvojtakt. Nicméně ani český útok neměl problém se prosadit a tak skóre narůstalo stejně na obou stranách. Po poločase měli Češi za úkol zkoncentrovat se v obraně a zabránit stereotypním ruským útokům. To se ovšem nestalo. Soupeř se opět trefoval z dálek a tým ze srdce Evropy pomalu začal ztrácet půdu pod nohama. Úspěšnost české střelby se vytratila a nepomohlo ani střídání. Dvě neproměněné penalty ke konci utkání definitivně podlomily Čechům kolena a Rusové se mohli radovat z nečekaného vítězství 21:23.

Po dalším dni volna přišlo utkání opět s Portugalskem, ale tentokrát šlo už o konečné umístění na sedmém místě.
Česká republika – Portugalsko 12:16 (8:7)
Závěrečný zápas s Portugalskem o sedmé místo byl pro oba soupeře hořkou pilulkou, protože oba týmy měly medailové ambice. I předvedená hra tomu odpovídala. Špatné nahrávky a nepřesné střely byly charakteristické pro celé utkání. Portugalský celek si vypracoval v 18-té minutě tříbodové vedení, které ovšem Češi do poločasu zlikvidovali a ujali se vedení 8:7 po 30-ti minutách. Nikdo nechce prohrát poslední utkání na turnaji a tak i po poločase byla vidět na hřišti bitva. Ovšem frustrace z nepovedeného mistrovství a hlavně úspěšnosti střelby v tomto zápase dolehla více na český celek. Trenér se pokusil oživit hru v útoku několika střídáními, ale ani to nepomohlo. Po dvou šampionátech s bronzovým úspěchem se tak český národní tým musel spokojit pouze s osmým místem. Obsadil tak poslední postupovou příčku na Světové hry v roce 2013 v Kolumbii. Aby ovšem útočil opět na medaile, tak ho čeká spousty práce v přípravě, která na toto mistrovství nebyla ideální.

Nejzajímavějším utkáním celého finálového dne bylo utkání mezi Holandskem a Belgií , dvěma nejlepšími celky světa. I v tomto zápase však nechyběla česká účast – Ondřej Fridrich, brněnský rozhodčí, spolu s welškým rozhodčím Stevem Jonesem, měl na starost dodržování pravidel mezi těmito týmy.
Holanďané už ze začátku svému soupeři ukazovali, kdo je na hřišti pánem, a vydrželo jim to až do konce zápasu. Utkání skončilo 32:25. Zázrak z roku 1991 ze 4. MS v Belgii se tedy neopakoval a Holanďané slavili poosmé svůj titul Mistra světa v korfbalu.

Konečné pořadí:
1. místo Holandsko
2. místo Belgie
3. místo Tchaj-wan
4. místo Katalánsko
5. místo Anglie
6. místo Rusko
7. místo Portugalsko
8. místo Česká republika
9. místo Německo
10. místo Polsko
11. místo Čína
12. místo Austrálie
13. místo Indie
14. místo Hong-Kong
15. místo Wales
16. místo Jihoafrická republika