IKF coach level III. – Dordrecht srpen 2015

Nic velkého a zásadního a nového řečeno nebylo. Spíš jsem si jen ujasnil základní principy moderního pojetí korfbalu a porovnal jsem si přístupy a styly hry mezi Wimem Scholtmeijerem a Benem Crumem. Dále popíšu hlavní body a rozdíly tak, jak jsem je pochopilo já.

1. V prvním dni bylo vše spíše velmi obecně teoretické, kde Crum zdůraznil, že před jakýmikoliv akcemi a řešením teorií je nejprve nutné vycházet z praktické ukázky (nechat hráče hrát, sledovat a hodnotit a podle toho řešit teorii koučingu korfbalu, která je podpořena řadou ostatních oborů, např. znalost anatomie, neurologie, sportovní psychologie, sportovní fyziologie, sportovní pedagogiky, sportovního marketingu, atd.)
2. Crum zdůraznil, že hra naučí hráče více, než jakákoliv cvičení, ze hry trenér čte oblasti, které je třeba trénovat na trénincích. Jako nejlepší cvičení preferuje Crum na trénincích hru 4 na 4 (případně varianty 4 na 3, 4 na 2, 4 na 1, 3 na 3, atd.), všechny tréninky by měly začínat jednoduchým rozcvičením (např. dvojtakty, jednoduchá střelba), pak postupně přidávat další prvky hry (obranu, doskok), až nakonec dovést trénink do cvičení primárně 4 na 4 – stejný přístup má i Wim Sch.
3. Crum mluví o dvojí struktuře korfbalu – tzn.nutnost spojení útoku a obrany a jejich provázanosti. Chceme-li, aby se tým zlepšil v útoku, tak musí hrát zápasy nebo mít tréninky proti dobré obraně a naopak, chceme-li zlepšit obranu, tak musíme hrát proti kvalitnímu útoku. Tyto dvě složky pak postupně posouvají tým nahoru – proto opět vše na trénincích dělat nejlépe s obranou (Wim tvrdí, že 90% jeho tréninku je vždy s obranou)
4. Crum i Wim mluví v útoku o těchto 4 bodech:
   1. SKÓROVÁNÍ (každý hráč na hřišti v útoku musí primárně chtít skórovat a umět skórovat), korfbal není o nahrávkách, ale primárně o střelbě a zakončení, nejlepší střelec není ten, co mám nejlepší techniku, ale ten, který dovede nejlépe (tedy dát koš) řešit konkrétní danou střeleckou situaci, hra týmu v útoku se musí odehrávat jen v takové vzdálenosti od koše, odkud je nejednodušší a možné skórovat (cca do 6-7m maximálně od koše);
   2. UVOLNĚNÍ - každý hráč se musí umět uvolnit „chytrým“ pohybem – „chytrý“ pohyb je vždy podle obránce, každý útočník by měl umět číst obránce a podle toho se uvolňovat, každý hráč se musí po přihrávce nebo po střele pohybovat (opět podle toho, jak po střele reaguje obránce = „chytrý“ pohyb)
   3. ASISTENCE  - není tím míněna pozice před košem, ale obecně jakýkoliv hráč v poli, který nahraje spoluhráči, který pak může zakončit – korfbal není o nahrávkách, ale o skórování, asistence by měla být vždy přesná a včas a není nutné na ni spěchat, čím kvalitnější přihrávka, tím jednodušší střelba – je nutné dát čas spoluhráči se uvolnit, pozor, čím více přihrávek, tím větší šance na ztrátu míče;
   4. DOSKOK (všichni hráči nesou zodpovědnost za doskok)
      Crum i Wim preferují hráče, kteří umí všechny tyto 4 prvky útoku perfektně, samozřejmě v méně vyspělých korfbalových týmech jsou hráči, kteří mají přednosti v jednotlivých oblastech (Crum je děli na pozice Tygr – primární střelec, Panter – sekundární střelec, Vlk - asistent a Medvěd - doskok). Myslím si, že pokud vyloženě tým a všichni hráči nepřevyšují soupeře ve všech čtyřech stránkách útoku, tak je dobré využít dělení podle specializací a využít silné stránky jednotlivých hráčů v útoku tak, aby tyto stránky primárně v útoku využili a plnili- nemusí to být 100% času, ale většinu času ano. Přitom ale stále platí, že všichni hráči musí být nebezpeční v každé pozici ke skórování.
5. Obrana a vnímání Cruma a Scholtmeijera
   1. V obraně se snažíme přerušit útoku jeden za čtyř prvků popsaných výše, tedy zabránit vystřelit, uvolnit, asistovat a doskočit
   2. ZÁKLADNÍ PRINCIPY OBRANY – obránce je vždy v tzv. „bublině“ = do 1metru od hráče a vždy v této pozici, navíc obránce vždy tlačí rukou na míč
   3. Dobrý obránce musí umět kalkulovat a správně se rozhodnout, která situace je pro něj více nebezpečná a která je méně nebezpečná ke skórování (největší riziko obdržení koše je z penalty, volného hodu a dvojtaktů, takže primárně se snažíme vyhnout těmto situacím, nejmenší šance ke skórování je střelou z dálky, tak že raději necháme útok vystřelit z dálky, než mu dát šanci na střelu zpod koše nebo z dvojtaktu)
   4. Dva základní typy obran – předobrana a obrana doskoku – je možné je i kombinovat
      1. Předobrana - základní principy, výhody a slabiny – cílem je nenechat soupeře vystřelit a nedovolit přihrávku dovnitř (např. na asistenta nebo na odbíhající doskok), silnou stránkou je možnost rychle získat míč, nenechat hráče vystřelit, slabinou jsou pozice pod košem a okolo něj (je-li totiž hodně obrany „venku“, tak o to více šancí se otevírá „uvnitř), kdy hráči mohou uniknout na dvojtakt a nebo může odběhnout doskok na střelu z blízka.
      2. Obrana doskoku – základní principy, výhody a slabiny – cílem je nenechat soupeře primárně postavit doskok, zároveň můžeme nechat dovolit soupeři střelu, ale jen z těžké pozice a tuto střelu hned doskočit; tuto situaci může útok řešit buďto střelou bez doskoku (riziko brzké ztráty míče) a nebo stavbou doskoku po odřezání o asistenta; předností obrany je to, že soupeř ztrácí čas stavěním doskoku a po této situaci se dostane hra do stavu 2-2, kde obrana má více hráčů pod košem, takže je větší šance k doskoku a navíc tato situace 2-2 je tvořena mixem pohlaví, takže hráči se mohou vzájemně přebírat v obraně; nevýhodou této obrany je to, že obránci nemusí mít vždy přehled o tom, kde je míč a není cílem tedy přerušit přihrávky, ale udržet hráče v tlaku pod ubíhajícím shot-clockem
   5. Srovnání pohledu na obrany od Wima a od Cruma
      1. Wim – cílem obrany je získat míč a až pak je cílem nedostat koš – vede to k velkému tahu obrany po přihrávkách a velkému riziku, pokud hráč v obraně propadne, jeho styl obrany je spíše v preferenci předobrany
      2. Crum – cílem obrany je primárně nedostat koše a až poté získání míče (což Crum nazývá dárkem od útoku), preferuje obranu doskoku (hraje s PKC v jejich lize)
6. Shrnutí a moje závěry
   1. Na trénincích dělat vše s obranou (nejlépe hra 4 na 4, ale i další varianty počtů hráčů)
   2. Na trénincích vždy komunikovat s hráči o tom, proč danou situaci řešili tak, jak ji řešili – hlavně v těch okamžicích, kdy hráči v útoku udělali něco, co je v rozporu se 4 body útoku (skŕování, uvolnění, asistence, doskok) a bylo tedy vlastně zbytečné a navíc, což může vést ke ztrátě míče nebo času na útok
   3. Primárně nechat děti na trénincích hrát a nedostatky v technice s nimi odstraňovat právě během hry na praktické ukázce a snaze nechat děti hledat řešení samotné
   4. Nedržet se hry, kterou preferuje Wim s holandskou repre – je k tomu potřeba mít 4 hráče, kteří jsou všichni na vysoké korfbalové úrovni jak v útoku, tak i v obraně; tato hra může tým vést k rychlým ztrátám míče v útoku a v obraně to může vést k častému propadnutí a ztráte osobní obrany 1-1
   5. V útoku učit hráče vždy být nebezpečný a to z jakýchkoliv pozic, přesto bych doporučil na naší úrovni určit primárního hráče pro doskok, pro střelbu, pro asistenci – ale všichni musí chtít prvotně zakončit
   6. V obraně se nebát používat i obranu doskoku, zvláště proti týmům, které mohou být korfbalově a fyzicky zdatnější, protože se nevystavujeme riziku propadnutí v obraně a naopak preferujeme hlavně primárně obranu svého hráče 1-1
   7. Odkaz na youtube.com, kde jsou jednoduchá cvičení pro děti https://www.youtube.com/channel/UCvYDlBiIXfJ-gKOd9VuQgTQ